Report Aleše Zavorala zde
Report Elišky Majorové (2. část) zde
Report Lubomíra Nového ( 87 km ) zde
Probouzím se
po několika hodinách spánku do známého mumraje a hemžení závodníků
připravujících se na další část EKUT. Po registraci a přesunu na stanoviště
autobusu se necháme svézt MHD kousek za Ústí do Sebuzína, kde byl start nového
dobrodružství. Olaf ještě poznamená, že podle předpovědi bude mrazivé počasí
(směrem ke klukům v kraťasech) a ve 23:00 odstartuje závod. První část trasy
asi ještě dospávám neboť si nevybavuji (až na pár momentů) průběh trailu až do
seběhu Průčelskou roklí dolu do Brné. Mezi ty momenty co mi utkvěli v hlavě patří občerstvovací
stanice pod Varhoštěm, výstup na tuto rozhlednu, nádherně zářící hvězdy a drsný
pád Hanči Svitákové, když zakopla o kámen a letěla obličejem přímo na kamení
pod ní při seběhu z Varhoště. Díky kolegovi, který po mě houknul, jsem nepřešel
odbočku do Průčelské rokle a došel na další čipovou kontrolu bez kufru. Jako
vždy i v Brné bylo k dispozici přímo exkluzivní občerstvení. Zvláště pečení
netopýrci sypaní sezamem mi padli do oka, a samozřejmě Kofola. Nebylo
času nazbyt a tentokrát Průčelskou roklí po druhém břehu potoka stoupáme
do kopce až na Vysoký Ostrý. Zde opět nádherný výhled nad rozzářené Ústí a
okolí, ale ani souhvězdí - Orion, Velký vůz, Kassiopeia ba ani planety
Jupiter a Saturn se nenechali zahanbit. Nevím, jestli už na při výstupu na
Ostrý nebo až při seběhu ke Střekovu jsem se připojil k Michaelovi Novákovi, to
jsem ještě netušil, že spolu dojdeme až do cíle. Seběh ke Střekovu byl
pohodový, u hradu jsem očekával tajnou kontrolu, avšak nikde nebyla. Až pod
kopcem, kde na nás Egon zablikal a odškrtl tajnou kontrolu jsme se mohli občerstvit
(já kofolou). Přes Masarykovo zdymadlo na druhé straně Labe a krátkém zaváhání
kudy vlastně ta žlutá značka vede, pokračovalo krátké stoupání k nebeským
schodům. Naše duo se změnilo v trio tím, že se k nám připojil Petr Luberda.
Takto jsme pokračovali přes Vaňovský vodopád a kolem Vrkoče do Vaňova a
následně pohodovým výběhem přes pohádkový, ale v ranních hodinách poněkud
strašidelný les až do bodu, kde jsme si uvědomili, že jsme zakufrovali. Bylo
to kousek před Chvalovem. Mi stáli na zelené, podle itineráře jsme měli jít po
psaníčku, ani jeden z nás se na rozcestníku nepodíval do papírů a takto to
dopadlo. Po krátké debatě jak pokračovat padlo rozhodnutí vystoupat kopec nad
námi na správnou trasu a doufat, že nemineme kontrolu. Pěknou železniční
stanici našeptávající k tomu abych si sedl a počkal na vlak do Ústí právě
ve chvíli, kdy u mě probíhala menší krize, jsem se snažil ignorovat a
pokračoval za Michalem. Petr se mezitím někde vytratil a tak jsme stoupali po modré kolem Moravanského
potoka k vodopádu a na vyhlídku k mlynářově kříži jen ve dvou. Zde ochutnávám
svoji první solnou tabletku a po rozhlédnutí nad krásou údolí jsme se dostali
do restaurace v Dubičkách.
Krásná restaurace (a servírka) vybízela k odpočinku
a k částečnému nabití elektroniky, kterou tahám s sebou. V restauraci nás
dobíhají Petr (který se tu od nás na dobro odpojuje, když si pochutnává na
palačinkách) Andy Nováková (která vzala čáru a potkáváme ji až na Milešovce)
Hanča Svitáková s Luky Růžičkou (se kterými se míjím celý EKUT 1 až do
Velemína) a Libor Pavlík. Skoro po 30 minutách odpočinku a dobré polévce se
zvedáme od stolu, všichni jmenovaní až na Petra už odešli.
Před rozhlednou
Radejčín se připojujeme k Liborovi a pokračujeme přes Dobkovičky, seběhem
do Litochovice, traverzem přes Portu Bohemicu do Malých Žernosek. Následuje
další vrchol na trase - Lovoš, kontrolu pod vrcholem někdo utrhl tak se snažíme
ji naaranžovat co nejlépe tak aby byla vidět. V restauraci na vrcholu si
objednáváme klobásku a limonádu, trochu se obávám, co se mnou ta mastnota udělá,
ale nakonec nebyl žádný problém. Sbíháme do Oparna kde na nás čeká tajná
kontrola, ačkoliv jsem vypil litr limonády ani ne před 15 minutami na Lovoši
nepohrdnu dalším půl litrem Kofoly a ředkvičkou. U Opárenského hradu nás
Libor posílá dopředu, takže znovu jen ve dvou pokračujeme přes Velemín a na
Milešovku. Před Velemínem Michal nasazuje rychlochodecké tempo kterému nestačím,
takže ho až pod Milešovku musím dobíhat :) připomnělo mi to BLK kde
jsem podobně dobíhal za Honzou Týčem. Při stoupání na Milešovku, se kterou
se setkáme ještě jednou nás míjí duo z Maďarska, pěkně jim to
běželo. V restauraci si odpípneme kontrolu nabíjíme Fénixy a dobíjíme čočkovou
polívkou svoje vlastní baterky, kofola není, musím se spokojit s malinovkou…
Čeká nás asi 15km dlouhý okruh a pak zpátky do tepla, pokud to stihneme do 20
kdy tu zavírají, máme na to skoro 3 hodiny. Venku už se setmělo, takže
rozsvěcujeme čelovky a sbíháme do Milešova, kde hledáme kudy dál. Michal mě
posílá dál, že prý jsem rychlejší, ale já nechci jsem rád za dobrou společnost.
Menší problém nastal před kontrolou u vysoké jedle. Michalovi fenixy mu
ukazovali trasu mírně doprava, ale mě rovně, zde jsme se rozdělili. Já měl štěstí
a po deseti minutách zaškrtával políčko a vyčkával kdy se objeví Michal.
Přiklusal za 10 minut spolu s hadem čelovek, který ho pronásledoval. Mezitím
než přišel, jsem zažil zajímavé setkání se dvěma chlápky v náladě. Vyzvídali,
co jako dělám sám v lese, odkud a kam jdu, kde mam spacák a kde budu na
trase spát. Od nich jsem se dozvěděl důležité informace, že v okolí není žádná
hospoda, že o kus dál mají srub se spoustou pití a že cesta kudy musím,
pokračuje tamtudy. Chvíli po té co odešli, dorazil Michal zapsal kontrolu a
valili jsme to z koce dál. Někde zde se ve mě probudil soutěžní duch který si
přál aby nás nikdo nedostihl a nepředběhl. V Černčicích pod Milešovkou dostávám
šílenou chuť na malinovku, i v camelbagu moc tekutin nezbývá, proto se
dohodneme, že se pokusím Milešovku zdolat rychleji. Mám na to 20 minut, doufám,
že bude otevřeno, protože momentálně dost potím drahocenné tekutiny, pod
vrcholem se ještě ujišťuji skupinky, která vyráží na 15km okruh zda je otevřeno.
Povedlo se a v 19:58 otevírám dveře. Kontrole ohlašuji, že jsem tu podruhé a obsluze, že chci
2 litry malinovky :) (1l pro Michala) Dokonce dostávám i další
klobásu, takže nebudu o hladu. Michal dorazil asi 10 minut po mě, ale i on po
poznámce od obsluhy, že už ho tu nikdo neplatí a že to je naposledy dostává
klobásu taky. Než nás a paní od kontroly obsluha vyhodí ven na mráz uběhne 30
minut v oknech druhé hospody zahlédneme naše kolegy a valíme dolů z kopce.
Přeskakujeme chlapce Hejklíkovi a míříme na Kletečnou. Cestou ještě předbíháme
maďary Anitu a Árona a na tajné kontrole doplňuji další půl litr kofoly.
Stoupání na Kletečnou není moc označené, ale kam bychom měli jít jinam než na
vrchol? Proto stoupáme, a když vystoupáme, zapisujeme kontrolu a hned
zase klesáme (ach ty kopce). Kopec to byl pěkný, kamení pod listím už znám z
rána takže nic překvapivého, tu alespoň nemusím po čtyřech. Dalším nezajímavým
úsekem jsme se transportovali po vlastních až do Moravan, soutěžní duch mě
nutil se často otáčet a kontrolovat zda se za námi nemihotá světlo čelovek,
všude samá tma. V přetopeném bistru v Moravanech, kde byla kamna rozžhavená do
červena jsme zasedli a posvačili nabídnutý párek s kofolou. Na druhou stranu
jsme zde díky kamnům bleskurychle uschli. Strávili jsme tu asi 20 minut dali se
na odchod, v momentech kdy do dveří vstoupili Anita a Áron. Už nás čekalo
jen pár kilometrů do cíle, bylo ale potřeba vyškrábat se zablácenou cestou k
Josefínce, trochu lezení po kamenech, zapsání kontroly a zpět. Cestou na
rozcestí se míjíme s našimi Maďary a tak
trochu zrychlujeme. Do údolí k Labi bylo nutné sestoupit po serpentinách do
Vaňova a známou cestou přes vodopád a kolem Vrkoče k rozcestí na Soudný vrch.
Něco se tu ale od rána změnilo, na cestě ležela utržená skála, nepamatuji se,
že by tu ráno ležela, ještě že nedošlo ke zranění. Cesta
na Soudný vrch byla pro mě úmorná snažil jsem se nespadl doprava,
kde byl sešup ze skály.
Konečně poslední kontrola a rychle do spacáku. V cíli
probouzíme Olafa a po úspěšném dokončení si dopřejeme osvěžující pivko.
Děkuji Michalovi,
že se mnou vydržel přes 100 km a taky že to i přes jeho
protestující achilovky nevzdal a po 29:35:51 dorazil do cíle.
Žádné komentáře:
Okomentovat